Existuje dobrá náhoda?

V jednom z posledních zamyšlení jsem „se zamyslel“ nad tím, jestli je náhoda pro děj dobrá, nebo ne. Skončil jsem u toho špatného příkladu. Dá se ale ukázat nějaký dobrý?

Všichni jsme viděli Hru o trůny a všichni víme, jak zku*veně skončila. Ukázkový příklad toho, že náhoda je nesmysl a že akorát zničí to, co člověk pracně budoval několik let (Jone, koukáme na tebe). Přesto se dá náhoda tak hezky zamaskovat důslednou přípravou, takže čtenář si pak uvědomí, že se něco nerozuzlilo jen tak samo od sebe, ale že k tomu něco vedlo už někde v první třetině – a on na to jen zapomněl (protože to autor sice napsal, aby si připravil půdu pro odhalení, ale udělal to tak šikovně, aby to nevyčnívalo a nekřičelo „podívej, tohle se stane na konci!“).

Daenerys, jen tak zfleku rozhodnutá, že srovná jedno nejmenované město v poslední řadě se zemí, je příklad té špatné náhody, protože k tomu prostě nevedly žádné nápovědy ani nějaké smysluplné naznačení. Možná jen zapomněla (!), jak se má vlastně chovat.

Zato když Kevina v Sám doma (SPOILER!) zachrání před Mokrými bandity hodný soused s lopatou na sníh (Sůl pak udělá z těch mrtvol mumie!), je to sice náhoda (= neočekávaná situace v ději), ale opodstatněná, protože už předem víme – hned z první třetiny děje –, že se kolem ten stařík s lopatou potlouká noc co noc. Navíc se s Kevinem v průběhu příběhu několikrát baví. Máme tedy přichystanou dokonalou přípravu pro to, aby se zničehonic zjevil v jednom z domků a uřvaného hrdinu zachránil.

V detektivce logicky musí být vrahem někdo z postav, které se ukázaly v první třetině děje, a nesmí se jím stát někdo, koho nám kniha představila ve druhé půlce. Čtenář by to bral jako podvod, protože by měl pocit, že autor nehrál s kartami, které na začátku rozdal.

Všechno to souvisí s tím, že si autor musí pro své odhalení připravit půdu. Naznačit, že se něco takového může stát, ukázat myšlení postavy dostatečně včas, ukázat samotnou postavu dostatečně včas.

Jinak vaše postava prostě zapomene na tu hromadu lodí s připravenými protidračími střelami před sebou.

Můžu mít v knize víc podzápletek?

Při tvorbě knížky se autor snaží, aby jeho kniha byla jaksepatří zajímavá. Při tvorbě románu se vždycky objeví nějaká podzápletka, která má hrdinu vzít oklikou k dalšímu kroku v jeho dosažení nějakého cíle, aby to nebylo tak jednoduché a přímočaré (například ve...

Píšu umění?

Psaní je řemeslo. Tečka. Jak píše klasik: to neříkám, abych na někoho zapůsobil – to je prostě fakt. To po autorovi vyžaduje, aby znal určitá pravidla toho, jak se píše děj, a držel se jich. Existuje spousta způsobů, jak na papír zapsat to, co mi běží hlavou. Můžu to...

Mám se přizpůsobit?

Každý začínající spisovatel (a následně pak i spisovatel obecně) má určitou představu o tom, jak by měla vypadat jeho kniha a jeho styl psaní. Prvoautoři jsou lidé, kteří cestu k řemeslu teprve hledají – pokud pominu spisovatele, který se léta profiluje a...